Dvanáctiletá Bailey žije v prostředí, které je plné lidí, ale neposkytuje jí mnoho jistoty. Její otec Bug v podání Barryho Keoghana ji má rád, současně je však nezodpovědný, a starší bratr Hunter prochází vlastním obdobím vzdoru. Do této rodiny vstoupí podivný cizinec Bird, kterého hraje Franz Rogowski. Pro Bailey se setkání s ním stává možností podívat se za hranice života, který dosud považovala za jediný možný.
Andrea Arnold znovu sleduje dospívání zblízka
Režisérka Andrea Arnold je známá tím, že své postavy nepozoruje z bezpečné vzdálenosti. V Ptáčeti se soustředí na dítě vyrůstající mezi dospělými, kteří sami nemají všechny věci pod kontrolou. Bailey proto nemusí čelit jednomu velkému „filmovému“ problému. Její nejistota vzniká z každodennosti, z prostředí malého města, z rodinných vztahů a z pocitu, že budoucnost se musí hledat někde mimo známý domov.
Tajemný Bird do tohoto realistického rámce přináší jinou energii. Zdroj popisuje film jako magický příběh o dospívání, což naznačuje, že Arnold pracuje na hraně běžné zkušenosti a něčeho obtížněji vysvětlitelného. Důležité je, že tato zvláštnost vychází z Baileyina pohledu: dospívající člověk může stejnou ulici, rodinu nebo setkání vnímat mnohem intenzivněji než dospělý.
Domov může být bezpečí i místo, odkud chceme utéct
Baileyina touha „roztáhnout křídla“ neznamená jen fyzický odchod. Příběh může číst rodinu bez jednoduchého dělení na dobré a špatné: Bug je milující a současně nespolehlivý, Hunter je blízký a současně se sám vzdaluje. Bird pak představuje možnost jiné cesty, ale film nemusí zaručovat, že každý únik automaticky znamená řešení.
Síla podobného coming-of-age filmu proto stojí na detailech: na tom, komu Bailey důvěřuje, co si nechává pro sebe a jak se mění její představa o dospělosti. Keoghan, Rogowski a mladá Nykiya Adams vytvářejí trojúhelník velmi rozdílných energií. Pokud film funguje, dospívání není jedním rozhodnutím, ale sérií malých posunů, po nichž se známý domov už nedá vidět úplně stejně.
