Lucy pracuje v New Yorku jako profesionální dohazovačka. Její zaměstnání stojí na schopnosti převést city, očekávání a životní plány do něčeho, s čím se dá prakticky pracovat: kdo se k sobě hodí, co klient hledá a kde už jde o kompromis, který by později mohl bolet. Dokonalá shoda tuto profesní jistotu naruší ve chvíli, kdy se samotná Lucy ocitne mezi dvěma muži a zjistí, že vlastní vztahy se nedají řídit stejně snadno jako schůzky klientů.
Celine Song mění romantický trojúhelník v otázku hodnoty vztahu
Režisérka Celine Song po Minulých životech znovu pracuje s lidmi, kteří si musí ujasnit, co od blízkosti skutečně chtějí. Dakota Johnson stojí v centru příběhu, zatímco Chris Evans a Pedro Pascal představují dva velmi odlišné póly. Samotná přitažlivost ale není jedinou otázkou. Newyorské prostředí, práce s úspěchem a společenskými očekáváními přirozeně otevírají téma, nakolik se do výběru partnera promítají peníze, status nebo představa „správně“ uspořádaného života.
To je pro film zajímavější než jednoduché hádání, kterého muže si hrdinka vybere. Lucy se živí tím, že vytváří logiku kolem něčeho, co logické často není. Když se stejná měřítka začnou týkat jí samotné, může zjistit, že to, co dobře vypadá v tabulce požadavků, nemusí odpovídat tomu, vedle koho se cítí bezpečně nebo opravdově.
Romantická komedie funguje, když si dovolí nepohodlné otázky
Dokonalá shoda má známé ingredience žánru, ale důležitá je jejich konkrétní funkce. Humor může vyrůstat z profesionálního světa seznamování, drama zase z rozdílu mezi obchodní logikou a skutečnou intimitou. Pokud film nechá postavy dělat i nepohodlná nebo sobecká rozhodnutí, nemusí být milostný trojúhelník jen mechanismem pro finální volbu.
Pro diváka je tak nejzajímavější sledovat, jak se během příběhu proměňuje samotná definice „dobré partie“. Film může být lehký a elegantní, ale pod povrchem se ptá, zda lze vztah posuzovat podle souboru vlastností, nebo zda nejdůležitější věci vznikají právě tam, kde výpočty přestávají fungovat.
