Cestování časem bývá ve filmech nástrojem k záchraně světa. Mamoru Hosoda ho v The Girl Who Leapt Through Time svěří středoškolačce, která má zpočátku praktičtější priority: napravit špatnou známku, uniknout trapné situaci nebo si zopakovat povedený den. Právě obyčejnost těchto přání je klíčem k filmu. Do japonských kin vstoupil 15. července 2006, trvá 98 minut a vychází z motivů románu Yasutaky Tsutsuiho. Hosoda z nich ale vytváří vlastní příběh o dospívání a o okamžiku, kdy možnost napravit každou chybu přestane být darem.
Super schopnost pro úplně normální den
Makoto Konno nemá nic z klasické vyvolené hrdinky. Je spontánní, trochu nešikovná a nejraději tráví čas se dvěma kamarády, Chiakim a Kósukem. Když zjistí, že se dokáže vracet v čase, její první experimenty jsou sobecké v tom nejlidštějším smyslu. Opakuje karaoke, vyhýbá se nepříjemným chvílím a prodlužuje situace, které se jí líbí. Hosoda tuto část vypráví s lehkostí a fyzickým humorem. Divák proto Makoto nesoudí. Kdybychom dostali stejnou možnost, málokdo by začal řešením dějin lidstva. Tento titul a film Wolf Children režijně propojuje Mamoru Hosoda.
Časový skok nic nemaže, jen mění směr
Postupně se ukáže, že odstraněný problém nemusí zmizet. Často jen dopadne na někoho jiného. Film přitom nepotřebuje složitá schémata paralelních vesmírů. Sci-fi pravidla zůstávají prostředkem k mnohem osobnější otázce: co se stane, když se člověk může donekonečna vyhýbat rozhodnutí? Makoto musí pochopit, že vztahy se mění i tehdy, když ona sama chce určitou chvíli udržet. Časový skok tak přestane být trikem a začne fungovat jako přesný obraz dospívání.
Léto, které jednou musí skončit
Film má výjimečný cit pro atmosféru prázdninového času. Baseballové hřiště, školní chodby, jízda na kole a dlouhé odpolední světlo vytvářejí svět, v němž by trojice přátel nejraději zůstala navždy. Jenže právě to není možné. The Girl Who Leapt Through Time je nakonec méně o stroji času než o prvním vážném setkání s nevratností. Některé věty už nepůjde vzít zpět, někteří lidé se vydají jinam a některé okamžiky mají cenu právě proto, že se neopakují. Hosoda z toho nedělá tragédii. Spíš jemně ukazuje, že přijmout budoucnost znamená vzdát se iluze absolutní kontroly.
Fotogalerie
