Dvanáctiletý Tian má problém, který zná mnoho rodin: obrazovka ho zajímá víc než škola i svět kolem něj. Když se ukáže, že má nejhorší známky ve třídě, rodičům dojde trpělivost a pošlou ho na prázdniny k babičce. Představa je jednoduchá – pobyt daleko od města by ho měl odtrhnout od telefonu. Jenže les mu nabídne zkušenost, kterou nemohl naplánovat žádný dospělý: setkání s pandou, kterou pojmenuje Moon.
Panda není odměna, ale začátek změny
Film Panda a já pracuje s kontrastem mezi pasivním sledováním a skutečnou zkušeností. Tian je zvyklý přijímat podněty přes displej, zatímco v přírodě musí reagovat na prostředí, všímat si detailů a nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Přátelství s Moon proto může fungovat lépe než jakákoli rodičovská přednáška. Neříká mu, že se musí změnit; dostává ho do situace, v níž se změna stává přirozenou podmínkou dobrodružství.
Příběh současně nemá zůstat jen u chlapce a roztomilého zvířete. Zdroj zdůrazňuje, že setkání ovlivní celou rodinu. To je pro rodinný film důležité: Tianův problém nevzniká ve vakuu a jeho návrat k okolnímu světu může přinutit i dospělé, aby se podívali na vlastní očekávání a vztahy.
Gilles de Maistre znovu staví dítě vedle divokého zvířete
Režisér Gilles de Maistre se už ve filmech Mia a bílý lev nebo Ella a černý jaguár věnoval spojení dětského hrdiny s divokým zvířetem. Panda a já pokračuje v podobné linii, tentokrát však přidává velmi současný motiv digitálního odpojení. Příroda není jen krásným pozadím; je místem, kde běžné jistoty přestávají fungovat.
Pro mladší publikum může film nabídnout dobrodružství a vztah s Moon, pro dospělé zase otázku, jak snadno se snaha „napravit dítě“ změní v jednostranný příkaz. Nejzajímavější bude, pokud příběh ukáže, že změnit se nemusí jen Tian. Když dobrodružství zasáhne celou rodinu, získá jednoduchá prázdninová premisa širší emocionální smysl.
