Benoît potřebuje peníze a ví, že rodiče mu je dají snáz, pokud uvěří, že se konečně žení. Vymyslí proto falešnou svatbu, jenže žena, která měla hrát jeho snoubenku, na poslední chvíli zmizí. V Maroku tak vedle něj nečekaně skončí Fiona, svérázná řidička, která do připravené rodinné pohádky vůbec nezapadá.
Zlato, uber plyn! staví na klasickém komediálním mechanismu lži, kterou je nutné každou další scénou rozšiřovat. Čím víc se Benoît snaží udržet původní plán, tím více detailů musí vysvětlovat.
Falešná nevěsta, skutečná rodinná katastrofa
Camille Lellouche a Lionel Erdogan vytvářejí dvojici, která se musí před rodiči tvářit mnohem sehraněji, než ve skutečnosti je. Marocké prostředí současně dává jejich improvizaci dostatek prostoru k dalším nedorozuměním.
Režisér Frank Bellocq nechává humor vyrůstat z rozdílu mezi tím, co Benoît rodičům slíbil, a tím, co vidí před sebou. Víkend, který měl být jednoduchou finanční manipulací, se tak mění v test toho, jak dlouho lze před vlastní rodinou udržet vztah, který nikdy neexistoval.
Každá další lež zmenšuje prostor k úniku
Benoîtův plán je na začátku jednoduchý, protože počítá s několika předem připravenými větami a krátkým rodinným setkáním. Fiona však do této konstrukce vnáší vlastní temperament a otázky rodičů rychle vytvoří situace, na které neexistuje scénář. Komedie sílí pokaždé, když dvojice musí během několika sekund vymyslet společnou minulost, kterou nikdy neměla.
Maroko není jen exotickým pozadím pro nedorozumění. Rodinný pobyt znamená, že Benoît nemá kam zmizet a musí být s lidmi, které chtěl obelstít. Čím déle předstíraný vztah trvá, tím víc se ukazuje rozdíl mezi manipulací kvůli penězům a skutečnou blízkostí. Právě tento rozpor dává bláznivé premise něco osobnějšího než jen sled trapasů.
