Lavi dostává ve filmu Vyšehrad Dvje přesně to, po čem by jeho fotbalové ego mělo toužit: možnost zahraničního angažmá. Jenže u postavy, která si dokáže zkomplikovat i mnohem obyčejnější situaci, není cesta do Anglie začátkem profesionálního vzestupu. Už let končí fiaskem a jazyková výbava mu v novém prostředí také příliš nepomáhá. Místo vysněného velkého fotbalu se tak jeho další cesta stáčí do vesnického FK Smrkov.
Lavi mimo prostředí, které už dobře zná
Pro pokračování je důležitá právě změna kulis. Původní humor Vyšehradu byl pevně spojený s českým fotbalovým prostředím, se slávou, která je často větší v hlavě samotného hráče než ve skutečnosti, a s řadou průšvihů vznikajících z Laviho sebevědomí. Přesun přes zahraniční epizodu až do vesnického klubu dává stejnému charakteru jiný terén. Lavi může zůstat Lavim, ale lidé kolem něj, očekávání i míra jeho skutečného významu se mění.
FK Smrkov přitom není jen náhradou za předchozí klub. Malé prostředí umí komedii dobře zostřit: čím větší je Laviho představa o sobě, tím směšněji může působit v situaci, kde se svět netočí kolem profesionálního fotbalu. současně se otevírá prostor pro nové vztahy a pro překvapení, které anotace naznačuje při jedné velmi „laviovské“ situaci u pangejtu.
Pokračování musí najít víc než jen další průšvihy
Největší výzvou podobného pokračování není vymyslet větší ostudu. Divák už ví, že Lavi umí pokazit téměř cokoli. Zajímavější je, zda nové situace odhalí něco dalšího o jeho vztazích, ambicích a schopnosti přijmout následky vlastních rozhodnutí. Humor může být hrubý a přehnaný, ale potřebuje konkrétní konflikt, aby nepůsobil jen jako řada skečů.
Vyšehrad Dvje tak stojí na jednoduchém, ale funkčním kontrastu: muž přesvědčený o své výjimečnosti dostává nové šance a pokaždé zjišťuje, že realita má jiný plán. Pokud pokračování využije vesnický klub nejen jako kulisu, ale jako skutečný střet s jeho egem, může navázat na známý styl a přitom se neposouvat pouze opakováním starých vtipů.
