V roce 2075 zahlédne desetiletá Iris něco, co do jejího světa nezapadá: z nebe spadne chlapec v duhovém obleku. Jmenuje se Arco a tvrdí, že pochází z budoucnosti. Z náhodného setkání vzniká přátelství a brzy také konkrétní úkol – dostat chlapce zpět domů. Animovaný film Arco přitom spojuje dětské dobrodružství s představou budoucnosti, která není jen technickou kulisou.
Přátelství dvou dětí překračuje čas
Iris a Arco pocházejí z odlišných světů, takže každý z nich může považovat za samozřejmé něco, co druhému připadá neuvěřitelné. Právě tento rozdíl dává příběhu prostor pro humor, zvědavost i emoci. Místo dlouhého vysvětlování budoucnosti může film ukazovat její pravidla prostřednictvím drobných reakcí obou dětí.
Na cestě jim pomáhá robot Mikki, ale technologický prvek nemusí přebít osobní jádro. Důležitější je, že Iris poprvé nese odpovědnost za někoho, kdo se bez její pomoci nemůže vrátit k vlastní rodině. Arco naopak závisí na člověku z doby, kterou možná znal jen jako minulost.
Záchrana planety může začít malým rozhodnutím
Zdrojová anotace naznačuje, že dvojice může být důležitá i pro osud celé planety. Taková sázka je v rodinné animaci běžná, ale funguje jen tehdy, když vyroste z původního vztahu. Když se globální problém propojí s konkrétní snahou dostat kamaráda domů, velké téma zůstane pro dětského diváka srozumitelné.
Film Uga Bienvenu byl uveden v Cannes a získal hlavní cenu za celovečerní film na festivalu v Annecy. Ocenění samo o sobě neurčuje divácký zážitek, ale naznačuje ambici spojit vizuální nápaditost s příběhem. Arco může být dobrodružstvím o budoucnosti a současně jednoduchou připomínkou, že naděje často začíná tím, že se jeden člověk rozhodne nenechat druhého samotného.
