Komik Mo Gilligan si na osmadvacet dní nastaví nezvyklé pravidlo: bude jíst jen smažené kuře. S experimentem cestuje po Velké Británii a Spojených státech, aby zjistil, proč je právě toto jídlo tak přitažlivé a jak velký průmysl kolem něj vznikl.
Dokument režíruje Liana Stewart a osobní Gilliganovu zkušenost propojuje s rozhovory s lidmi z různých částí tématu. Vedle humoru proto přichází prostor pro odborníky, pracovní podmínky, marketing i způsob, jakým se fast food stal součástí každodenní kultury.
Osmadvacet dní uvnitř jednoho potravinového fenoménu
Proklatě velké kuře používá jednoduchý experiment jako průvodce širším systémem. Gilligan není nezúčastněný moderátor: sám jí to, o čem mluví, a jeho vlastní reakce se stávají součástí filmu. Cesta mezi Británií a USA současně umožňuje porovnat, jak podobný produkt funguje v různých prostředích.
Gilliganův experiment funguje jako vstupenka do systému, který běžný zákazník nevidí
Jíst měsíc smažené kuře je na první pohled komediální sázka, ale pravidelnost experimentu dává dokumentu praktickou strukturu. Chuť, únava, rutina i vlastní očekávání moderátora se stávají měřítkem, přes které vstupují větší témata. Rozhovor o marketingu nebo pracovních podmínkách nepřichází z prázdna; navazuje na produkt, který Gilligan znovu drží v ruce a jehož cestu se snaží pochopit od reklamy až po kuchyň.
Přesun mezi Británií a Spojenými státy pomáhá oddělit to, co je na fenoménu globální, od místních zvyků. Humor přitom drží film přístupný i ve chvíli, kdy se téma dotkne zdraví, průmyslové výroby nebo podmínek zaměstnanců. Osobní experiment není vědeckým důkazem, ale dobrým dramaturgickým nástrojem: moderátor musí nést důsledky vlastního pravidla a nemůže zůstat jen člověkem, který klade otázky ostatním.
