Jo Koy nikdy nepotřeboval složitou scénografii, aby rozjel publikum. Jeho komika stojí na tempu, imitacích, rodinných vzpomínkách a schopnosti z malé osobní katastrofy vytvořit příběh, který postupně naroste do absurdních rozměrů. Blue in the Face pokračuje přesně v této linii: zubní pohroma, vyhazov z McDonald’s a vzpomínky na nevlastního otce-veterána se mění v materiál pro další osobní set.
Rodina jako nekonečný zdroj materiálu
Nejzajímavější na Koyovi je, že jeho humor často stojí na hraně mezi zesměšněním a náklonností. Rodina je terčem, ale zároveň zdrojem identity. Když mluví o rodičích, práci nebo vlastních selháních, pointa obvykle nevychází z odstupu. Naopak – čím osobněji do tématu vstoupí, tím přesnější bývá komika.
Režisér Shannon Hartman drží formát u klasického stand-upu a 56 minut stačí na souvislý večer bez potřeby výplně. Blue in the Face proto není titul, který by chtěl Koya nově definovat. Spíš nabízí koncentrovanou verzi jeho známého stylu.
Žádná revoluce, ale čistý Jo Koy
Divák, kterému sedí hlasitá energie, fyzické přehrávání situací a rodinné historky, pravděpodobně dostane přesně to, co čeká. Kdo hledá chladný, minimalistický nebo silně konceptuální stand-up, bude na úplně jiném hřišti. U Koya je ale právě rozpoznatelný hlas součástí značky.
Fotogalerie
