Otec dvou chlapců po náhlé smrti manželky zůstane sám v bytě, kde každá běžná věc připomíná člověka, který zmizel. Smutek ale postupně dostane konkrétní podobu. Do domácnosti vstupuje obrovská vrána, která není jen symbolem v jeho představách, ale neodbytnou přítomností ovlivňující celou rodinu.
Křídla smutku vycházejí z knihy Maxe Portera Grief Is the Thing with Feathers a propojují rodinné drama s temnou fantazií. Vrána se chová současně jako vetřelec, provokatér i zvláštní průvodce truchlením.
Když se zármutek nastěhuje do bytu
Benedict Cumberbatch hraje otce, který se snaží fungovat pro své syny ve chvíli, kdy sám ztrácí pevnou půdu pod nohama. Režisér Dylan Southern záměrně nerozděluje příběh na realistickou a fantastickou část – obě roviny se neustále překrývají.
Film tak nepracuje s vránou jako s obyčejným hororovým monstrem. Její přítomnost nutí rodinu procházet bolestí způsobem, který je chaotický, nepříjemný a někdy absurdní, ale postupně vede k nové podobě života bez člověka, kolem kterého byl ten starý postavený.
Smutek se neodehrává jen v hlavě, ale i mezi lidmi
Příběh sleduje, jak ztráta mění běžné vztahy a každodenní rozhodování. Postavy se nesnaží pouze pojmenovat vlastní bolest; musí dál mluvit s lidmi, kteří stejnou událost prožívají jinak. Právě rozdílné tempo vyrovnávání se se ztrátou vytváří napětí, které nelze vyřešit jedním rozhovorem ani rychlým gestem.
Křídla smutku proto staví na drobných situacích, v nichž se ukazuje únava, vztek i potřeba blízkosti. Emoce nejsou samostatným tématem vedle děje, ale určují způsob, jakým postavy reagují jedna na druhou. Film drží pozornost u lidí, kteří se učí fungovat po události, jež rozdělila jejich život na dobu před ní a po ní.
