Spermageddon rozděluje jeden příběh do dvou měřítek. Na lidské úrovni řeší teenageři Jens a Lisa vztah, nejistotu a první intimní zkušenost; současně film sleduje mikroskopické dobrodružství spermií, které si vlastní cestu představují jako velkou výpravu. Obě linie se neustále zrcadlí a z banální biologické situace vzniká absurdní animovaná komedie.
Dva světy, jedna velmi nepravděpodobná výprava
Norští tvůrci Tommy Wirkola a Rasmus A. Sivertsen stavějí humor na kontrastu mezi věcností lidského těla a heroickým pohledem jeho nejmenších „účastníků“. Film je záměrně dospělý, ale nespoléhá jen na sprosté vtipy. Vedle nadsázky řeší i rozpaky, nedorozumění a tlak, který si mladí lidé vytvářejí kolem prvních sexuálních zkušeností.
Biologie jako velkolepý závod i trapná lidská zkušenost
Dvojí perspektiva dovoluje filmu dělat si legraci z hrdinských schémat. To, co Jens a Lisa prožívají jako rozpačitý a citlivý okamžik, dostává v mikroskopickém světě podobu výpravy s jasným cílem, soupeři a překážkami. Humor vzniká hlavně z rozdílu mezi oběma měřítky, ne z potřeby každou scénu zakončit laciným sexuálním vtipem.
Spermageddon tím získává neobvyklou rovnováhu mezi absurdností a tématem dospívání. Postavy řeší očekávání, nejistotu a komunikaci, zatímco animovaná linie přehání biologický proces do epických rozměrů. Právě střídání obou světů dává filmu energii a současně připomíná, jak rozdílně lze stejnou situaci prožívat zevnitř a pozorovat zvenčí. Animace navíc dovoluje přehánět rychlost, soutěživost i představu hrdinství tak, aby mikroskopická výprava působila velkolepě, zatímco lidská část příběhu zůstává úmyslně obyčejná a trochu trapná.
