Sto roků samoty – 2. řada se vrací do Maconda v době, kdy se město stále více otevírá okolnímu světu. Osudy dalších generací rodu Buendíů pokračují po válce a politických otřesech, ale klid nepřichází ani po uzavření příměří.
Do Maconda dorazí železnice a s ní také lidé a zájmy, které mění dosavadní rytmus města. Aureliano Segundo, José Arcadio Segundo, Fernanda del Carpio a další členové rodiny se ocitají v období, kdy se osobní vztahy stále častěji protínají s proměnou celé komunity.
Macondo se otevírá světu a míří ke svému osudu
Druhá část adaptace románu Gabriela Garcíi Márqueze uzavírá příběh rodu Buendíů. Režijně na ní pracují Laura Mora a Carlos Moreno a závěrečná část pokračuje v propojení rodinné kroniky, historie a magického realismu. Přicházející banana company i dávné rodinné vzorce připomínají, že změna Maconda současně přibližuje naplnění proroctví, které nad rodem visí od začátku.
Pokrok přináší Macondu spojení i rozklad
Železnice otevírá město obchodu, technice a lidem zvenčí, ale s novými možnostmi přichází i tlak, který staré Macondo nedokáže vstřebat bez následků. Banánová společnost mění ekonomiku i každodenní život a rodinná historie Buendíů se stále těsněji propojuje s dějinami celého místa.
Závěrečná část adaptace proto nepůsobí jako prosté pokračování několika rodinných linií. Sleduje, jak se opakují jména, povahy i chyby a jak se jednotlivé generace snaží uniknout vzorcům, které už divák poznává. Magický realismus zůstává přirozenou součástí světa, ale pod ním je stále konkrétnější pocit úpadku. Macondo se stává modernějším a současně se přibližuje osudu, který byl v příběhu přítomen od samého začátku.
