Skupina mladých lidí narazí na aztéckou píšťalu smrti, nástroj známý pronikavým zvukem připomínajícím lidský křik. To, co zprvu vypadá jako podivná historická kuriozita, spustí sérii událostí, které přestanou být vysvětlitelné náhodou.
Ozvěna využívá skutečný motiv rituálního nástroje jako základ hororu o zvuku, strachu a následcích zvědavosti. Každé další použití píšťaly posouvá skupinu blíž k něčemu, co už nedokáže kontrolovat.
Zvuk, který se neměl znovu ozvat
Síla premisy spočívá v tom, že hrozba nemusí být nejprve vidět. Stačí zvuk a vědomí, že postavy samy otevřely dveře něčemu, čemu nerozumějí.
Film tak kombinuje archeologickou fascinaci s velmi jednoduchou hororovou otázkou: co když předmět, který vypadá jako relikvie, stále plní svůj původní účel?
